Rok 2024, den poslední, pátek
Stalo se, opravdu nastal poslední den. Dopoledne proběhla poslední bitva všech ras: upírů, vlkodlaků a lidí. K mé radosti se lidem podařilo Račí hrad uhájit. Odpoledne jde každá rasa vykopat svůj poklad. Večer nás poslední večeře, nástup, závěrečné povyšování, předání posledních diplomů, vyhodnocení úklidu a poslední letošní bál. Bude se nám zase celý rok stýskat, tak zase příští rok u dalších (sedmnáctých) slavností.
V případě, že se Vám nebo dětem náš tábor líbil oceníme, když nám na příští rok pomůžete doplnit odměny nebo vypomůžete finančním příspěvkem.
Zápis dne od lidí
Dnes ráno jsme vstali 8 hodin, poté jsme šli na snídani. Po snídani byl finální souboj tří ras. Samozřejmě vyhráli lidi, potom k obědu bylo knedlo vepřo zelo. Po obědě jsme šli hledat poklad. Pak byl mňamózní hamburger. Poté byl nástup, na kterém čteme tento zápis dne a všichni se těšíme na večerní diskotéku.
Zápis od vlkodlaků
K dnešnímu svítání hořlavého slunce a letnímu vánku, který jsme každý den sdíleli našimi nosními nosdrami. Započala i naše dvoutýdenní radost, která se linula našimi emocemi celý náš pobyt na panství Račí hrad. Na cestu dlouhou do naší líbezné krčmy vydali jsme se, aby švédské stoly výborné zakusili jsme. Po grandiózně vychuceném snídaňovém hodování dopolední program započal – boj mezi třemi krvelačnými rasami s touhou výhry. Avšak bylo možné jen jedno východisko výhry. Smutný konec zplodil se a pro lidi sen splnil se. Ač to byl vskutku hystericky smutnž konec, v naší krčmě proslulá česká kuchyně vyvařit se povedla. Náš břich odpočinek potřeboval, a tak klid polední vhod přišel. Po poledním klidu drahocennou truhlu najít jsme chtěli. Však s časem jsme závodili. Čas nám dopřál trochu klidu, avšak náš hlad nebyl na utichu. K večeři hamburger byl a večer je bál, na který se každý těší rád, na kutě se pak vrhneme a tenhle zápis klidně znovu přečteme.
Zápis od upírů
Den dnešní byl posledním úplným dnem tohoto tábora, a taky je to den zápisu posledního, a proto vás prosím omluvte jeho délku, protože neshrne jen dnešek, ale celý tábor. Však začneme dneškem, po rutině každodenní souboj finální se udál. Po napínavém boji a spousty bolavých stehen vyhráli lidé. Odpoledne po obědě a klidu poledním každá rasa poklad hledala a nakonec našla. Po večeři úžasné nás čeká bál poslední, spánek a pak den odjezdu domů. Konec neuveřitelný, jak rychle to uteklo. Před dvanácti dny jsme byli rozčleněni do našich oddílů. Před dvanácti dny nám Lukáš Kule říkal, jak těžké bylo získat pohár, a teď má pohár nového vlastníka. Za těch třináct dní se toho událo hodně. Souboje, bály, cesta odvahy, stavění bunrků, divadlo a karneval, ale to nejdůležitější jsme to totiž my všichni, co tu stojíme. Spřátelili jsme se a teď nám nezbývá nic než doufat, že nám vztahy vydrží, co nejdéle. Pro někoho to byl poslední rok, někdi jiný bude mít další příležitosti se přijet, ale to nic nemění na tom, že s těžkým srdcem budem odjíždět všichni. Ještě než řeknu poslední sobohem, chtěla bych poděkovat vám všem za skvělou společnost. Baronům a baronkám za to, že s námi měli trpělivost a že nám pomohli vždy, když jsme potřebovali a nakonec druidům za program, jež nás bavil, ranhojičce Elišce za trpělivé ošetřování všech našich bolístek a vévodovi za uspořádání těchto slavností. Nezbývá mi nic jiného než doufat, že se tu znovu za rok sejde většina z nás. A to jest pro dnešek vše.
